Žádné dlaně nepohladí tak jako ty tvoje
Stulena tu do klubíčka v tichu noci bdím
Proč jsou, lásko, mezi námi pořád jenom boje
Nevím, jestli je to pravda, nebo jenom sním
Nejsem plná nenávisti ani hloupé záště
Že nic není černobílé, dobře dávno vím
Důvěra a víra v tebe halí se do pláště
Poslední tvé drobky z dlaně pomalu tu jím
Dělala jsem spoustu chyb a neviděla tvoje
Z vršku třešně pozoruju naši minulost
Co se zdálo jedinečné, nebylo jen moje
Bolestivě se teď sžívám s tvrdým slůvkem dost
Po kolejích jede vláček přes údolí, hory
Na některých stanicích však vůbec nestaví
Vyskakuju a nazouvám kožené pohory
Po cestě se srdce moje snad líp uzdraví