Už ani nevím, kdy naposled zažila jsem
Pocit, kdy se ti pod nohou propadá zem
Jako když´s koupil mi v Dejvicích u metra od staré babičky kočičky
A mě bylo jedno, do které putyky jdem
A tam´s mi vykládal zážitky z koutů světa
Já nechtěla vědět, co bude zítra
Možná že zazněla i věta, co holky chtějí
A potom druhý den u oběda
Nasycen nocí a tíhou mé lásky
Mít rád je pro chlapa těžká věda, tak jsi šel
Kočičky opadly, už to bude pár let
Já žiju tady a ty máš jinde svůj svět
Zbyl ti úsměv Dalajlámy a v létě na hlavě klobouček ze slámy
Dětí máš myslím čtyři, možná i pět
A já proplouvám životem jako štika
Dravá a zubatá, v zajetí pouze
Rok za rokem mi krutě utíká, však to znáš
Někdy mi v hlavě varovně bliká
Že to co žiju je jen slabý odvar toho
Když se rozhodneš zmáčknout klika a jít dál
Včera přišla mi zpráva, jakpak se mám
Že sedíš u lahve vína, smutný a sám
A že ti chybí mé dolíčky na tváři jako když dávals mi kočičky
Tehdy že byla jsem láska, velká jak trám
A já se usmívám dlouze tvým představám
Kde jsi byl tenkrát, když mi můj sad kvetl
A přesto věřit ti nepřestávám, jako dřív
V rozumu stále zaostávám
Dělám, co cítím, a v propast se řítím
Kočičky od jiných víc už nedostávám
Už ani nevím, kdy naposled zažila jsem
Pocit, kdy se ti pod nohou propadá zem
Jako když´s koupil mi v Dejvicích u metra od staré babičky kočičky
A mě bylo jedno, do které putyky jdem
15.3.2021
Zpět