Na programu nového ostravského klubu Heligonka jsme se už dvakrát mohli setkat s programem s tajemným označením Tři tygři. Jedná se o zábavný improvizační večer tří mladých ostravských herců, které sbližuje láska k performativnímu umění, humoru, improvizaci a kabaretním skečům. Na počátku byly neformální herecké výstupy dvou spolužáků z konzervatoře Štěpána Kozuba (Komorní scéna Aréna) a Robina Ferra (Divadlo loutek), ke kterým se záhy přidal Albert Čuba (Komorní scéna Aréna), aby společně mohli vymýšlet a dělat typ divadla, které je jim blízké a které bude bavit i ostatní. Nutno podotknout, že se zde nejedná o prvoplánovou zábavu, jejich kabaretní představení má promyšlenou strukturu a je postaveno na výborných hereckých výkonech všech tří herců.
Neznajíc podrobnosti jejich dramaturgicko-režijní koncepce, je zřejmé, že kostrou programu Tří tygrů je řada skečů, tedy krátkých komediálních výstupů, často scének satirického nebo parodického rázu. Formálně zde v dálce můžeme spatřit návaznost na poetiku Voskovce a Wericha nebo Divadla Sklep. Pomineme-li fakt, že prostředí Heligonky svým komorním prostředím s řadou kulatých stolků, intimním osvětlením a příjemnou atmosférou uvádění tohoto žánru přímo nabízí, kabaretní ráz navodil už před počátkem představení pianista, který už od půl sedmé hrál na pódiu jako nenápadná, avšak příjemná kulisa. Přesně v sedm hodin vtrhli Tři tygři na jeviště a začali vtipným proslovem k divákům, kdy zavzpomínali na minulou premiéru a zároveň požádali diváky, aby jim na lístečky na stolech napsali témata na improvizace, která poté vyberou a budou z nich losovat. Zároveň poprosili o to, aby si lidé propisky nekradli domů, neboť minulý večer se jim jich nevrátila ani polovina. Hlavním aktérem večera, který částečně plnil funkci konferenciéra, byl Albert Čuba – z Tří tygrů nejstarší a herecky nejzkušenější. Promlouval k divákům, vzpomínal historky, uváděl jednotlivá čísla a celkově byl na jevišti největší dobu. Jako první improvizace, kterou Tygři vylosovali z témat navrhnutých na Facebooku (tato komunikační platforma je Tygry velmi využívaná, najdeme tam vzkazy pro hosty, videoukázky z představení apod.), bylo téma Baletky, které právě objevily raw stravu. Následovala krátká pauza na přípravu, během níž jsme měli možnost vyslechnout a vidět první pěvecké číslo slečny Lucie – píseň Hany Hegerové Mylord. Slečnu Lucii a její písňové vstupy považuji za jednu ze slabších stránek večera, jak po stránce pěvecké, tak po stránce výběru repertoáru. Jakoby nám chtěla ukázat, jaký široký rejstřík zvládá, slyšeli jsme šanson, romskou píseň z muzikálu Cikáni jsou do nebe Nane Cocha, lidovou Ach synku, synku, při níž slečna Lucie z nepochopitelných důvodů vystoupila v kroji (pokud to měl být humor a nadsázka, bylo nutné tuto linie udržet kontinuálně), a klasický anglicko-jazyčný pop. Je zřejmé, že zpěvačka začíná a hledá klíč k tomu, zda na pódiu stojí sama za sebe jako za zpěvačku, nebo bavičku či herečku, s čímž souvisí i její pěvecký projev. Z pevných scének jsme dále mohli vidět etudu na téma Svatba, která byla vynikající hereckou příležitostí pro Alberta Čubu jako zhrzeného svědka, jež miluje ženicha. Dalšími tématy bylo například Imigranti na nádraží, u diváků zabodovala výborná scénka Náměstci, kdy byl jako host přizván na jeviště Josef Kaluža (rovněž z Komorní scény Aréna) a společně s Čubou předvedli neskutečnou improvizační show, kdy jako dva šéfové pořádají konkurz na zaměstnance, přičemž účastníci chodí jeden za druhým (Kozub a Ferro hráli několik rolí, neustále se převlékali a měnili rekvizity), ale jeden je neschopnější než druhý. V této scénce stojí za zmínění výborná práce s prostorem, kdy jeden z herců stojí na jeviště a druhý u baru, přičemž spolu telefonují. Oživením večera byla spolupráce s diváky, kdy Robin Ferro chodil mezi lidmi sedícím u stolků a žádal odpovědi na tři otázky: Kdo? Kde? Co dělají? Diváci se však projevili jako nepříliš tvůrčí, takže měla vzniknout improvizovaná scénka na téma Tři ženské/ Na fotbalovém stadionu/ Drbou. Zvládli to s vtipem, nadsázkou a vytvořili parodii na ženský svět. Poslední scénkou pak byl rodinný večer s cholerickým otcem, kterého znamenitě ztvárnil Štěpán Kozub. Toho osobně považuji za jednoho z nejtalentovanějších mladých ostravských herců a ještě o něm určitě mnoho uslyšíme.
Pokud bychom měli shrnout hlavní znaky Tří tygrů, tak je to neustálá snaha diváka bavit, nenudit a překvapovat. Z činoherního divadla je zřejmá bravurní řemeslná praxe, herci promyšleně pracují s mimikou, gestikou, nebojí se pohybového divadla, zpěvu ani tance. Přestože za večer všichni vystřídají široké spektrum postav a na psychologickou propracovanost jim příliš času nezbývá, postavy nejsou ploché, ale plastické, živé. Časté jsou převleky kostýmů, užívání rekvizit (paruky, brýle, deštníky), pokud jde o hlas, častá je jeho transformace do jiných poloh – šišlání, deformace barvy, změny hlasitosti, síly, napětí. Základem je zde humor v několika rovinách – v rovině jazykové především jako parodie a satira, humor vyvěrající z hereckého přístupu k postavě (často v kontrapunktu – náměstek X idiot) a především humor jako zdroj inspirace a prvek, spojující herce i diváky. Humor jako důvod, proč jsme se v Heligonce sešli.
Tři tygři jsou seskupení, která v Ostravě zatím nemá obdoby, číší z nich mládí, energie a hravost. Přestože teprve začínají a formálně jsou ve fázi hledání, Heligonka jako domovská scéna je pro ně obrovská šance jak prorazit a dát o sobě vědět i mimo ostravský region. Potenciál nesporně mají.
Zpět