O mně

Rodiče organizovali turistické zájezdy do hor, takže jsem od malička v prostředí drsných hutníků poslouchala bušení do kytar a zpěv písní velmi různorodých, kolikrát pro děti i nevhodných (ale to se v Ostravě neřeší a ani maminka tomu nezabránila). Na kytaru jsem se tak začala učit hrát velice přirozeně, na letních táborech a u ohňů se to hodilo a moc mě to bavilo. Několik let jsem dojížděla do Svinova na ZUŠ Dobroslava Lidmily, který mi dal základy kytary. Nohavica, Plíhal, Redl, Čechomor, Zuzana Navarová a Nerez, první desky Radůzy, Hana Hegerová – to jsou mé hudební kořeny, na kterých jsem vyrostla. Velmi mě ovlivnila kazeta Evergreeny ze Semaforu, kterou poslouchala máma při vaření. Suchý se Šlitrem jsou láska na celý život.  Táta zase miloval country – Tučný, Vyčítal, Plavci apod. Cesty do Beskyd a Jeseníků nám v autě zpříjemňovaly kazety Písně starých kovbojů. Po přestupu na osmileté gymnázium jsem se začala více věnovat výtvarné tvorbě a po kvartě chtěla utéct na UMPRUM do Uherského Hradiště, že budu tvořit sochy a navrhovat hračky. Do Hradiště mě „naštěstí“ těsně nevzali, rodiče ze mě umělkyni mít nechtěli. Tehdy se táta modlil poprvé, podruhé, když jsem se hlásila na herectví na DAMU. Taky mě k jeho velké radosti nevzali, komediantku v seriálech ze mě také mít nechtěl. S učením jsem nikdy problém neměla, takže po maturitě jsem se nakonec dostala na několik vysokých škol a mohla si vybírat. Zvítězil obor Bohemistika – Divadelní věda na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde jsem později zakotvila a zůstala. Mým domovem v srdci ale přeci jen zůstává Ostrava, město často nepochopené a nenáviděné za svou ryzost, tvrdost a upřímnost, ale navždy milované těmi, kdo se tam narodili. Vždy když přijíždím z dálnice od Klimkovic a vidím „Věžičky“, srdce mi plesá. Domov. Kořeny. Láska.

Po magisterském studiu jsem dostala nabídku pokračovat v doktorském studiu, takže jsem se ponořila do rozhlasové dramatické tvorby, která se stala mým hlavním oborem. Na Katedře divadla a filmu FF UP jsem několik let učila také divadelní předměty – zaměřovala jsem se na to, co mi bylo nejbližší – českou meziválečnou avantgardu a divadla malých forem. Po narození syna jsem však pochopila, že vědecký a akademický svět nemůže být nikdy prostředím, kde bych byla šťastná, a že mi žádný titul nezajistí tvůrčí naplnění. Nastalo období hledání, bloudění a sbírání pracovních zkušeností v různých oblastech – působila jsem jako moderátorka v komerčním rádiu, starala se o seniory u Maltézské pomoci, dělala manažerku na hotelu atd.

Dá se říct, že poezii píšu v podstatě nepřetržitě od puberty jako jistou formu psychohygieny. V roce 2018 vyšla má první básnická sbírka Ženou všemi smysly a od roku 2022 vystupuji jako písničkářka se svou autorskou tvorbou. Že budu psát své vlastní písničky by mě nikdy nenapadlo, ale když hrajete na kytaru a píšete básně, občas to do sebe přirozeně zapadne. Píseň je nejčistší projev duše, ať už je rychlá, pomalá, vznešená či pokleslá. Při psaní mě baví svoboda a pestrost, nejdůležitější je pro mě samotný text. Možná to dělá i láska k češtině jako jazyku, ke slovu, k české poezii, k našim kořenům. Doprovázím se na kytaru, ukulele a foukací harmoniku. V současné době se mnou na koncertech vystupují dva hosté – Jakub Knápek na basové nástroje a Filip Juřina na akordeon. Inspiraci čerpám všude kolem sebe, v přírodě, na horách, ale především v sobě.

Protože někteří fanoušci nemají sociální sítě a ptají se na termíny koncertů, rozhodla jsem se založit tyto webové stránky, kde byste měli vše přehledně najít. Nemohu opomenout i důvody praktické a archivní  – v záložce tvorba najdete i básně, které zatím nevyšly, nebo písně, na které na koncertech není času. Do budoucna ke každé písničce doplním mp3 nahrávku, ukázky jsou zatím pouze na YouTube nebo na Facebooku a Instagramu. Do sekce tvorba jsem umístila také své obrazy, recenze a informace o mé básnické sbírce. Prohlédnout si můžete i fotogalerii nebo mi napsat přes kontaktní formulář.

Přeji všem hezké brouzdání a opatrujte se!