Nastaly časy, kdy mnohé se mění. Utichly ulice, utichlo dění. Přišel čas klidu, kdy máš zvednout zraky, pohlédnout na nebe, pohladit mraky, všimnout si toho, co jsi dřív neviděl, odfouknout vzpomínky, při nichž ses zastyděl… Jen si tak sednout a poslouchat ptáky, vnímat jak krvavě barví se máky, stát se tím stromem, co v krajině stoji, na kopci opuštěn trochu se bojí. Ale má sílu, věří sám sobě, hluboké kořeny, větve až k tobě, a ví že země, na níž si ustlal, měří všem stejně, když vítr ustal… Je čas, kdy zjistíš, kdo je tvůj blízký, jak málo stačí a jíš z jedné misky. Zbytečné odplulo, vrátí se ještě? Mocně a hojně jak tropické deště… Nikdo nám nepoví, co bude dál. Zmítat se přestane, kdo pevně stál.
Zpět