V listopadu před třiceti lety
Po půlnoci povila mě máma
Sudičky mi rozhodily mety
Lásku, smutek, prohry, odvety
Před zábřežskou porodnicí zvoní sedmičky
Houf tatínků pod okny tam stojí
Matky v náruči svírají bílé uzlíčky
Uvěřit se svému štěstí bojí
Svatý Martin na bílém koni Ostravou peláší
Pytle sněhu, co zimou voní, lidem přináší
V roce 1985
V bílém plášti Radim Uzel mladý
Významně se na tátu culil
Máte dceru bez jediné vady
Těšte se na její nálady
Táta mámu objal, pusu, byla statečná
A postýlku zatím doma stloukl
Třem bratříčkům přivést sestru je věc výtečná
Už aby se na ní každý koukl
Svatý Martin na bílém koni Ostravou peláší
Pytle sněhu, co zimou voní, lidem přináší
V roce 1985
V ocelárně Enháčka to šumí
Zapíjí se dcera Zajíčkova
Jó, hutníci drsné dcery umí
Co životu brzy rozumí
Z komínů se kouře valí, metr závějí
Malá štírka do Poruby jede
Krytý bazén před domem tam zrovna stavějí
Gustav Husák republiku vede
Svatý Martin na bílém koni Ostravou peláší
Pytle sněhu, co zimou voní, lidem přináší
V roce 1985
Psát písně o sobě je prý pyšné
Co dělat, když sebe známe nejlíp
Lidé nosí masky neprodyšné
Co křičelo, zdá se neslyšné
Třicet let mi uplynulo, stojím u dveří
Co za nimi bude, nikdo neví
Že mám syna čtyřletého, nikdo nevěří
Všechno se nějak poloprázdné jeví
Svatý Martin na bílém koni křičí ze sedla
Že jedenáctka, číslo moje
Mě až sem zavedla
Do roku dva nula jedna pět