Vždycky jsem myslela, že duše bez těla je víc než tělo bez duše
To čeká v předpeklí, aby ho upekli, zatímco duše si kluše
Tu nejde lapit, ni dohonit
Jen se napojit a v očích se slít
Můj milý, zavilý, neber mi tu chvíli, co patří jenom nám dvěma
Když dlaně propojíš a potom rozpojíš, nemůžeš je dělit třema
Pochop, že ty jsi vzduch a já voda
Ty myslíš seshora, já zespoda
Jsi vítr, co létá od zimy do léta, vítr co vlny mé vzdouvá
Hladina poklidná tak bývá neklidná a rozum se někde loudá
Občasná bouře není přítěží
Voda se zčeří a vzduch osvěží
Tak jako v přírodě nevyčítej vodě hloubku a skryté proudy
Vždyť vítr ten taky dokáže zázraky, rozmetá kamínky z hroudy
Proti proudu nemá cenu plavat
Pojďme jen to pěkné sobě dávat
S dolíčkem na líčku zpívám tu písničku o sváru duše a těla
Nejsem pes na klíčku, nenosím kostičku, i když bych někdy moc chtěla
Méně je více, často slýchám
Hoří mi líce, když ve dvou vzdychám
To jsem já…
18.4.2015
Zpět