Pohádkám, že čápi nosí děti ve svém zobáčku
Nevěř, můj malý andílku, nevěř ani za kačku
Ty jsi vznikl z velké lásky maminky a tatínka
Pomalu jsi v bříšku rostl z malinkého semínka
V mamince jsi domeček měl dlouhých devět měsíců
Zážitků jsme my dva v jednou prožili snad tisíců
Hrál jsi fotbal s mými žebry, šťouchal jsi mě vesele
Skrčen jako malý Buddha seděl sis tam na čele
Když pak v bříšku začla nuda, rozhodl ses na svět ven
Rozhlédnout se kolem sebe, rodičům svým splnit sen
Celý den jsi mámu trápil, abys potom důstojně
Rozkřičel se na celý svět a usnul si pokojně
Roztomilý malý Tomík mlíčko pije hltavě
Ve vaku ho táta nosí, pozoruje poutavě
Z miminka se rychle stává samostatný človíček
S pejskem Šotkem co si hrává, staví komín z kostiček
S mámou zpíváš, tančíš, čteš si, s tátou děláš blbiny
V kočárku pak mudruješ si, radost celé rodiny
S úsměvem od ucha k uchu mašíruješ po dvoře
Mámo, ještě zazpívej mi, jak to kuře krákoře
Jsi můj poklad, můj chlapeček, moje štěstí obrovské
Láska, která nezanikne, jak pohledy ladovské
Středobodem světa mámy budeš teď už navěky
Spojeni jsme svojí krví, spojeni jsme doteky
19.11.2012
Zpět