Někdo slavil letošní 28. říjen na Hradě, někdo na Staroměstském náměstí, někdo ho neslavil vůbec a někteří z nás se v tento svátek večer sešli v ostravské Heligonce. A udělali jsme dobře! Na programu byl koncert slovenské sedmatřicetileté zpěvačky Jany Kirschner. Vystoupila zde v rámci svého turné Takmer sólo tour 2016, během něhož letošní podzim navštíví celkem patnáct měst a oslaví jím své dvacetileté působení na československé hudební scéně.
Jan Kirchner přivezla do Heligonky mimo jiné několik rarit. Tou první byl tzv. předskokan. Kdo přišel do sálu už po šesté hodině večer, měl možnost si užít koncerty dva. Hostem Jana Kirchner byl totiž slovenský písničkář Peter Aristone, který vystoupil před začátkem koncertu a navodil příjemnou atmosféru. Faktem je, že téměř plno bylo už v půl sedmé a hosté se měli na co dívat. Druhou raritou (typicky slovenskou) bylo množství všelijakých artefaktů na pódiu. Kdo je zvyklý na střídmý a nenápadný vizuální styl koncertů Jarka Nohavici, možná po vstupu do sálu jednoduše „stál a čučel“. Je jasné, že s rostoucím množstvím hudebníků v kapele se zvyšuje potřeba prostoru pro nástroje a pro pohyb po pódiu, ale v tomto případě tam doslova nebylo k hnutí. V přední části pódia, tedy v místě, kde se Kirschner během vystoupení nejvíc pohybovala, byl položen červený kobereček a kolem něj lampičky. Šest kytar, několik piano, klávesy, bicí, akordeon… to vše kolem velkého kulatého stolu s černým ubrusem, na němž panoval nedefinovatelný chaos. Bubínky, tamburína, rumba koule, plechovky s rýží, láhev vína, ale třeba i akvárium s umělohmotnou rybou. Nutno dodat, že většina těchto věcí tam měla svůj účel a opodstatnění a muzikanti je během koncertu využívali. Zvolili k tomu podobnou metodu jako při natáčení rozhlasové inscenace. U všech „obyčejných“ věcí byly nainstalovány mikrofony, takže se cinkalo na skleničky, bublala voda v akváriu, foukalo, pískalo, broukalo a to vše přímo na pódiu před očima diváků.
A jaká byla Jana Kirschner? Zjevila se ze tmy asi deset minut po sedmé hodině, v černých legínách, červených propínacích šatech s nenápadnou stuhou kolem pasu, s téměř rozpuštěnými vlasy a v balerínkách působila jako rozverná slovenská divoženka, na které se nepodepsalo ani dvojnásobné mateřství. Začala sama a capella, na piano ji pak doprovázel její partner, anglický producent a muzikant Eddie Stevens. Dramaturgicky byl koncert velmi pestrý, zazněly ty nejznámější písničky jako například V cudzom meste, Líška, Modrá, ale i Na čiernom koni, písně z alba Krajina Rovina nebo z projektu Moruša. Pokud by se měl koncert označit jedním slovem, nesporně by to byla GRADACE. Kirschner jako by se postupně více a více uvolňovala, bavila, jako cibule se svlékala ze slupek a ve spolupráci s talentovanými muzikanty ukazovala své nové a nové polohy. (Například na akordeon ji doprovázel Mário Bihári, kterého známe ze spolupráce se Zuzanou Navarovou nebo Bárou Hrzánovou.) Další raritou v Heligonce bylo, že jako první zpěvačka se po pár písních vyzula a po pódiu skotačila zcela bosá. (Bosky byl i její muž.) Velmi hezky mluvila o Ostravě, jako o městě, kam se vždy ráda vrací. Při niterných smutných písničkách byla milá a něžná, ale jakmile se trochu změnil žánr, nezapřela svůj slovenský temperament a na podiu řádila jako tajfun. Tančila, skákala, prožívala, prostě BYLA. Z celé kapely jsme mohli cítit maximální souhru a pozitivní energii, kterou posílali do publika. Kontakt s ním byl také jedním z důležitých atributů koncertu, vyzývali ke zpěvu, ke spolupráci, k smíchu i k pláči, prostě k jakýmkoli emocím, které v nich hudba vyvolá. A opravdu, lidé byli skvělí, zpívali, tleskali, chytali se a bavili se. Obzvláště konec koncertu se nesl ve znamení nejen čardášové smršti, kdy si člověk jen říkal – a co přijde teď, čím to ještě překoná?
Neuvěřitelnému nasazení během prvního koncertu neubralo ani to, že v půl desáté začínal další, zpěvačka si totiž v Heligonce „naložila“ hned dvě vystoupení za sebou a nepochybně do něj vložila stejnou energii. Koncert Jany Kirschner můžeme považovat za jeden z nejpodařenějších vystoupení v úvodu druhé sezóny Heligonky.
29. 10. 2016 Markéta Sýkorová
Zpět