Známý přerovský hudební skladatel, textař a zpěvák Jaroslav Wykrent vystoupil se svou skupinou In Blue v Heligonce 27. října 2016. Někteří z nás měli možnost jeho koncert navštívit už minulou sezónu Heligonky, vystoupil zde jednou na společném recitálu s Jaromírem Nohavicou, a jednou sólově s kapelou – stejně jako tentokrát. Wykrenta doprovázela jeho skupina In Blue ve složení Petr Stojan – klávesy, Radek Hrůza – bicí, Ivo Kolařík – basa, Ivan Němeček – elektrická kytara, Petr Vyňuchal – akustické kytary, perkuse. Ráda bych vyzvedla instrumentálními výkony saxofonisty Rudolfa Březiny, saxofon dokázal, jak skvěle funguje v Heligonce akustika.
Wykrent vešel do sálu přesně v sedm hodin za bouřlivého potlesku. Jak se na začátku svěřil publiku, měl zde spoustu známých z Přerova, ale také jednu věrnou slovenskou fanynku, která za ním přijela až Košic. Večer se nesl ve znamení jak známých hitů – Slunečnice, Škola lásky, Pentle růžová, tak písniček z alba Už to prostě není ono, které vyšlo v září 2014 (křtil ho Jaromír Nohavica v ostravském klubu Parník). Setlist byl velmi pestrý, jednotlivé písně Wykrent vtipně glosoval a dramaturgicky míchal staré s novějšími. Zazněl bigbít i balady, písně smutné i veselejší. Za nejvydařenější považuji písně Vinárna pod zámkem, Píseň pro mou lady či Supermistr pat.
Během večera se hodně vzpomínalo, i když s poznámkou, že „nostalgie je sviňa“. Na Flamigno, na Marii Rottrovou, na dobu, kdy jezdil po klubech, které měl moc rád, a Heligonka mu je svou intimitou připomněla. Největší úspěch sklidily písně s milostnou tématikou – V bílém se vdávala a překrásná Blýskalo se, lilo. Kdyby existoval žebříček nejkrásnějších českých písní o lásce, tato by měla šanci na stupínek vítězů. Sám autor ji nazval „milostný život chlapa ve třech slokách“. Psal ji pět let. Za nejmilostnější text, který kdy napsal, považuje písničku Chtěl bych… Refrén posuďte sami: „V pondělí i v pátek, v lednu nebo v září, mít po tobě ráno důlek na polštáři…“ Kdo nezná, poslechněte si. Na některé písně si holt musí autor počkat až do třiasedmdesáti. Faktem zůstává, že do zpěvu této písně šel s nasazením, jaké by mu mohli závidět o polovinu mladší kolegové.
Příznivci Jaroslava Wykrenta se mohou v brzké době těšit také na jeho zpěvník. Bude v něm 100+1 textů, přičemž jednička znamená „urob si sám“. Jako asi každý textař je i on hravý, což publiku dokázal přečtením několika svých „říkanek“, které by rád vydal knižně. Podotkněme, že už to udělal Karel Plíhal a i Jarek Nohavica by měl jistě materiálu minimálně na dva díly. Většinou se jedná o drobná čtyřverší, některá podařená, jiná méně… „Muž v přechodu: Víc než sexy prádlo/ zmůže dobré žrádlo. Erotický maniak: Dělají se mraky/ udělám se taky.“ V druhé půlce večera publiku představil svůj názor na reklamy a přednesl některé své vlastní: „Dobrá rada Telecomu/ volej, i když nemáš komu…. Za výraz na této fotce/ vděčím pravé finské vodce…“ atd.
Za velké pozitivum považuji fakt, že navzdory své zdravotní indispozici za celý večer nesklouzl k sebelítosti. Naopak byl velmi pokorný a vděčný za to, že stále ještě může tvořit a psát. Jako jedinou vadu bychom mohli uvést fakt, že mu občas bylo špatně rozumět. Publikum ale skvěle reagovalo jak na písně, tak na situace, kdy si sám ze sebe uměl udělat legraci. Příkladem budiž příklad, kdy na nevkusnou poznámku nejmenovaného pisálka na Facebooku – Wykrent, ten ještě žije? – odepsal: No, já se taky divím. Po dlouhých závěrečných ovacích vestoje nemohla chybět Agnes, kterou si s chutí zazpíval celý sál. Pokud jste Jaroslava Wykrenta v Heligonce nestihli, nezoufejte. Vzhledem k úspěchu a kvalitě dosavadních koncertů je velmi pravděpodobné, že zde bude pravidelným hostem. Další nejbližší koncert je plánován na duben.
29. 10. 2016 Markéta Sýkorová
Zpět